Firma koupí auto a má na něj velký technický průkaz. Koupí halu a má ji v katastru. Koupí web a nemá k němu nic. Většinou ani neví, kde ho hledat.
Ono to většinou nevadí. Vadí to ve dvou chvílích: když se s dodavatelem rozejdete a když dodavatel přestane existovat. Obojí přijde nečekaně a obojí se řeší ve chvíli, kdy už je pozdě něco doplňovat do smlouvy.
Tenhle článek ukazuje, jak si za pět minut ověříte, jak na tom jste, co má stát ve smlouvě, aby to bylo v pořádku, a co se dá dělat, když už jste v pasti. Nepotřebujete k tomu programátora ani právníka, aspoň ne hned.
Krátká odpověď
- Doména patří tomu, kdo je v registru zapsaný jako držitel. Ne tomu, kdo ji platí, a ne tomu, kdo ji spravuje.
- Ověříte to za pět minut na nic.cz/whois u domén .cz. Jméno držitele je tam napsané, nebo je aspoň vidět, že držitel je někdo jiný než vy.
- Zdrojový kód není váš automaticky tím, že jste ho zaplatili. Musí to být ve smlouvě, jinak máte licenci k užití, ne dílo.
- Data z webu (obsah, poptávky, zákazníci) jsou vaše vždycky, ale k ničemu vám to není, když je nemáte v čitelné podobě u sebe.
- Závislost na dodavateli nevzniká zlou vůlí. Vzniká pohodlností a nikdo si jí nevšimne, dokud se něco nestane.
Tři různé věci, které se pletou do jedné
Když se ve firmě řekne „náš web“, myslí se tím obvykle tři oddělené věci, které mohou patřit třem různým lidem. Většina potíží začíná tím, že se s nimi zachází jako s jednou.
| Co to je | Kdo to obvykle drží | Co se stane, když to nemáte |
|---|---|---|
| Doména, tedy adresa | Držitel zapsaný v registru | Přijdete o adresu i o firemní e-maily |
| Hosting, tedy místo, kde web běží | Ten, kdo má u poskytovatele účet | Web zmizí ze dne na den, když někdo nezaplatí |
| Web sám, tedy kód a obsah | Autor, dokud smlouva neurčí jinak | Nesmíte si ho nechat upravit jinde |
| Data z provozu, tedy poptávky a zákazníci | Vždycky vy, jako správce údajů | Máte je, ale nedostanete se k nim |
Nejhorší kombinace není ta, kdy chybí všechno. Je to ta, kdy máte tři ze čtyř. Firma s vlastní doménou, vlastním hostingem a vlastními daty, ale bez práv ke kódu, může web přestěhovat a nesmí na něm nic změnit. Firma s právy ke kódu a bez domény má hezký web na adrese, kterou jí někdo může vypnout.
Jak si za pět minut ověříte, na koho je doména
Tohle si udělejte hned, ještě než dočtete zbytek. U domén .cz je registr veřejný a odpověď dostanete okamžitě.
- 1Otevřete nic.cz/whois a zadejte svoji doménu bez www.
- 2Najděte řádek „držitel“, anglicky registrant. To je vlastník domény. Nikdo jiný o ní nerozhoduje, ani ten, kdo ji platí.
- 3Podívejte se na řádek „registrátor“. To je firma, u které je doména vedená, tedy něco jako obchodník. Ta se dá vyměnit, aniž byste přišli o doménu.
- 4Zkontrolujte řádek s datem expirace. Domény se prodlužují jednou za rok nebo dva a zapomenutá doména se po několika týdnech uvolní komukoli.
- 5Když jako držitel není vaše firma, napište dodavateli jednu větu: prosím o převod domény na naši firmu. Většinou to do týdne udělá.
Držitel, registrátor a technický kontakt nejsou totéž
Tady se dělá nejvíc chyb, protože všechny tři role zní podobně a dodavatel obvykle sedí v jedné z nich právem.
Držitel je vlastník. Rozhoduje o tom, kam doména půjde, kdo ji smí spravovat a jestli se prodlouží. Tady má být vaše firma, tečka.
Registrátor je firma, u které je doména vedená. Je to obchodní vztah jako u telefonního operátora: dá se změnit a doména jde s vámi. U domén .cz se převod dělá heslem, které vám na požádání vydá současný registrátor.
Technický kontakt je člověk, který nastavuje, kam doména míří. Tady dodavatel být může a je to praktické, protože jinak ho budete u každé změny shánět.
Zdravé rozdělení je tedy jednoduché: vy jste držitel, dodavatel je nanejvýš technický kontakt. Když je držitelem dodavatel, není to konec světa, ale je to věc, kterou má smysl srovnat dřív, než ji budete potřebovat srovnat rychle.
Doména je vedená pod účtem dodavatele a platí ji on. Vy jen jednou ročně dostanete fakturu s položkou „doména a hosting“ a nevíte, u koho to je.
Doména je vedená na vaši firmu, vy máte přístup do účtu u registrátora a dodavatel u ní figuruje jako technický kontakt. Faktura sedí na konkrétního poskytovatele.
Kód: proč nestačí, že jste ho zaplatili
Tohle bývá pro majitele firem překvapení. U díla na objednávku platí, že samotné zaplacení neznamená, že s výsledkem můžete dělat cokoli. Bez ujednání ve smlouvě dostáváte právo dílo užívat k účelu, ke kterému vzniklo, ne právo dát ho někomu jinému a nechat si ho přestavět.
V praxi to znamená, že když se s dodavatelem rozejdete, další programátor se do webu formálně pustit nemůže. Většinou se to nakonec vyřeší dohodou, ale vyjednávat o tom ve chvíli, kdy web nefunguje a dodavatel neodpovídá, je nejhorší možný okamžik.
Řešení je jedna věta ve smlouvě. Nemusí být složitá.
Tři úrovně závislosti
Ne každá závislost na dodavateli je past. Jde o to vědět, ve které úrovni jste, protože každá se řeší jinak a stojí jinak.
| Úroveň | Jak to poznáte | Co stojí odchod |
|---|---|---|
| Zdravá | Doména vaše, kód vydaný, běžná technologie | Předání záloh a přístupů, tedy dny |
| Nepříjemná | Kód máte, ale rozumí mu jen původní autor | Zaškolení dalšího člověka, tedy týdny |
| Past | Doména cizí, nebo web na uzavřené platformě | Nový web, tedy celá cena znovu |
Prostřední úroveň je nejčastější a nikdo o ní nemluví. Kód sice máte, ale je psaný způsobem, kterému rozumí jen člověk, který ho psal: bez dokumentace, s vlastními zvyklostmi, občas s knihovnou, kterou už nikdo neudržuje. Formálně jste svobodní, prakticky platíte za to, že se někdo měsíc učí cizí web.
Nejde to úplně odstranit, cizí kód je vždycky cizí. Dá se to ale zmenšit tím, že se web postaví na technologii, kterou umí víc lidí než jeden, a že se s ním předá popis toho, jak je poskládaný.
Kód, kterému rozumí jediný člověk na světě, je závazek. Nezáleží na tom, že je formálně váš
Data jsou vaše, ale to nestačí
Poptávky, kontakty, objednávky a obsah webu jsou z pohledu ochrany osobních údajů vaše: vy jste ten, kdo o nich rozhoduje, i když technicky leží na cizím serveru. Zákon je tedy na vaší straně.
Praxe je jiná. Když databázi drží dodavatel a rozejdete se ve zlém, můžete mít pravdu a přesto nemít data. Proto se to neřeší právem, ale zálohou.
Jednoduché pravidlo: aspoň jednou za čtvrt roku si nechte poslat výpis toho, co ve webu je. Poptávky a kontakty v tabulce, obsah stránek jako zálohu databáze. Nemusíte s tím umět nic dělat, stačí to mít. Když dodavatel odmítne, právě jste zjistili něco důležitého.
Co dělat, když už jste v pasti
Nejčastější situace: doména je vedená na bývalého dodavatele, který neodpovídá. Postup je nudný a funguje.
- 1Zjistěte v registru, kdo je registrátor. To je firma, se kterou budete jednat, ne dodavatel.
- 2Napište držiteli žádost o převod, a to písemně a s termínem. E-mail stačí, ale ať je z firemní adresy a ať je v něm jasně napsané, o kterou doménu jde.
- 3Když do dvou týdnů nepřijde odpověď, obraťte se na registrátora a doložte, že doména nese jméno vaší firmy a že ji používáte. Registrátoři tyhle případy znají.
- 4Souběžně si zajistěte, aby doména nepropadla. Zjistěte datum expirace a hlídejte ho. Propadlá doména je horší problém než doména na cizí jméno.
- 5Teprve když ani to nezabere, jde se do sporu podle pravidel registru. Je to na měsíce a na právníka, proto je to až poslední krok.
Kdy je závislost naopak v pořádku
Kdyby z článku vyšlo, že každá závislost je chyba, byl by k ničemu. Většina firem je na někom závislá a je to levnější než alternativa.
Když si koupíte e-shop na hotové platformě, kupujete službu. Kód není váš, běží to na cizí infrastruktuře a nemůžete si to odnést. Za to nemusíte řešit aktualizace, zálohy ani bezpečnost. To je poctivý obchod a pro spoustu firem správná volba. Důležité je vědět, že to tak je, a nespoléhat, že si to jednou odnesete jinam.
Stejně tak je v pořádku, když dodavatel drží technický kontakt u domény, spravuje hosting a má vlastní přístupy do webu. To není závislost, to je dělba práce. Rozdíl je v tom, jestli to samé máte i vy.
Jak to řešíme my
Na ceníku je k tomu jedna věta: data jsou vaše a web si můžete kdykoli vzít jinam. Tady je, co za ní stojí.
- Doména na vaši firmu od prvního dne. My u ní figurujeme nanejvýš jako technický kontakt, ať se nemusíte při každé změně ozývat.
- Kód předáváme celý, včetně historie a popisu, jak je poskládaný. Ve smlouvě je, že po zaplacení s ním smíte naložit jakkoli, i nechat ho upravit někým jiným.
- Zálohu databáze a souborů dostanete kdykoli o ni požádáte, ne jen při ukončení spolupráce.
- Přístupy máte vy, my máme svoje vlastní. Nikde není účet, ke kterému byste se nedostali.
A poctivá druhá strana: web na míru se sice může odstěhovat, ale ten, kdo ho převezme, musí umět technologii, na které stojí. Proto stavíme na věcech, které umí víc lidí než my dva, ne na vlastním vynálezu. Úplně nulová závislost neexistuje, existuje jen taková, která se dá překonat za týden místo za celý nový web.
Časté otázky
Komu patří doména mého webu?
Tomu, kdo je v registru zapsaný jako držitel, anglicky registrant. Není to nutně ten, kdo doménu platí, ani ten, kdo ji spravuje. U domén .cz si to ověříte za pět minut na nic.cz/whois: zadáte doménu bez www a najdete řádek s držitelem.
Jak zjistím, na koho je zapsaná doména?
U domén .cz na nic.cz/whois nebo příkazem whois. Ve výpisu je držitel, registrátor a datum expirace. U fyzických osob bývají údaje držitele skryté; pak požádejte registrátora o výpis. Nárok na něj má držitel, takže když ho nedostanete, znáte odpověď.
Patří mi zdrojový kód webu, když jsem ho zaplatil?
Ne automaticky. Bez ujednání ve smlouvě dostáváte právo dílo užívat k účelu, ke kterému vzniklo, ne právo nechat si ho upravit někým jiným. Ve smlouvě má být, že zaplacením přecházejí majetková práva k dílu na vás včetně práva na úpravy třetí osobou.
Co je vendor lock-in u webu?
Závislost na jednom dodavateli, ze které se nedá levně odejít. Vzniká třemi způsoby: doménou vedenou na dodavatele, chybějícími právy ke kódu a webem postaveným na uzavřené platformě. První dvě se dají srovnat větou ve smlouvě, třetí až novým webem.
Dodavatel má doménu na sebe a nekomunikuje. Co teď?
Nejdřív si v registru zjistěte, kdo je registrátor, protože jednat budete s ním, ne s dodavatelem. Pošlete písemnou žádost o převod s termínem. Když nepřijde odpověď, obraťte se na registrátora a doložte, že doména nese jméno vaší firmy. Hlídejte přitom datum expirace: propadlá doména je horší problém než doména na cizí jméno.
Je špatně, když má dodavatel přístup do mého webu?
Není, to je dělba práce. Špatně je, když ten přístup máte jen vy nebo jen on. Zdravé rozdělení je, že vy jste držitel domény a máte vlastní přístupy do webu i k záloze, a dodavatel má svoje vlastní, aby mohl pracovat.
Shrnutí
- Doména, hosting, kód a data jsou čtyři samostatné věci. Ztratit se dají každá zvlášť a každá se řeší jinak.
- Držitele domény si ověříte za pět minut na nic.cz/whois. Udělejte to dřív, než to budete potřebovat.
- Držitel je vlastník, registrátor je obchodník, technický kontakt je správce. Dodavatel patří do třetí role, ne do první.
- Kód není váš tím, že jste ho zaplatili. Bez věty ve smlouvě máte právo web užívat, ne nechat si ho přestavět jinde.
- Data jsou vaše ze zákona, ale to vám nepomůže, když je nemáte u sebe. Zálohu si nechte poslat jednou za čtvrt roku.
- Závislost na uzavřené platformě je poctivý obchod, dokud o ní víte. Problém je závislost, o které nikdo neřekl.
Nevíte, jak na tom jste
Napište nám adresu svého webu. Podíváme se, na koho je zapsaná doména, kde web běží a co z toho plyne, a pošleme vám to zpátky napsané srozumitelně. Trvá to nám i vám pár minut a nic za to nechceme.